MÝŤ.

Jaroslav Haasz

MÝŤ.
Kdes v lesích dalekých mýť bahnitá je skryta; Mír, vládce lesních tich, tam vzácné chodce vítá; když slabou pěšinou, jež listím zasypána, tu mhou a houštinou snad lovec bloudí zrána. V klín hvozdů hlubokých mýť bahnitá je skryta, tam hrdliček zní smích, a křídlo sluk tu lítá, když první líska raší; a s rudým západem se v roztouženou zem už soumrak zvolna snáší. Kdes v lesích dalekých mýť bahnitá je skryta; 26 tam leží bílý sníh a hřímá bouře litá. Jak v kožich bělavý strom každý zabalen, i pokácený kmen, jenž kles kdy do trávy. V klín hvozdů hlubokých mýť bahnitá je skryta, mha z šedých třásní svých tam hustou clonu splítá. Již není zvěře stop – zde musila by zhynout, jen píseň má jak v hrob si tam jde odpočinout. Máj 1905. 473. N. Hrady – 10./I. 1904.
27