SNÍH.

Jaroslav Haasz

SNÍH.
Padá sníh, ach padá snížek, s rudých střech a tmavých vížek čtveračivě hledí v svět, dřív kde plála záře smavá, ale nyní nepřestává vítr smutnou píseň pět. Ve vzduchu jak tančí křepce a jak spíná bílé čepce starým věžím nad hlavou! Časem rychle slétne k zemi, by si zahrál s kadeřemi dívek ručkou bělavou. A mé dítě v okně stojí, zří, jak sníh se točí v roji, myslí si: „ať padá„Ať padá dál, ať jen padá ten sníh bílý, aby měkce šel můj milý, až by ke mně pospíchal. 45 A když přijde, dál ať padá, ještě víc ať peří skládá venku v pustou zahrádku; neb čím hustěji sníh padá, tím krb uvnitř lépe skládá mladé lásky pohádku!“ Ruch 1884. XL. 18./XI. 1882.
46