1. SMUTEK.

Jaroslav Haasz

1. SMUTEK.
Mezi travou na lagúně pučí kvítek fialový; proč mé srdce touhou stůně, snad ti zraky moje poví. Ještě v chrámech fialově obrazy jsou zavěšeny; nechceš-li mně státi v slově, nemá žití pro mne ceny. Růžově a bíle kvetou broskve, mandle s meruňkami, a v mé modlitby se pletou líce tvé, tvůj obraz známý. Odvrať se, když se ti dvoří, nevěř světa svodům novým, 106 sic mne navždy skryje v moři západ rouchem fialovým! 18./IV. 19141914.