Ulán.

Vincenc Furch

Ulán.
Sedí Ulán, sedí Na vraném koníčku, Milá mu podává Smutně korouhvičku. Polo-černou, polo- Žlutou korouhvičku, Na loučení zpívá Smutnou mu písničku. „Uláne, uláne, Krásný tulipáne, Pro tebe mé hoře Více neustane!“ Čerstvý větr vane, Nahlas děva pláče, 28 Ale vraník bujný Nedočkavě skáče. Vraník skáče, řinčí Šavlička po boku, Má ulán, tulipán, Slzu, rosu v oku. Naposledy ruku Milence podává: „S Bohem! – česť mě volá Od tebe a sláva!sláva!“ A již letí vraník, I řinčí šavlička, Z dálky na loučení Věje korouhvička. 29