JOGINOVO TAJEMSTVÍ
Při studni vědění v svatém Benaresu,Benaresu
asketaasketa, věštec přísné tváře,
u pěti ohňů sedí sám tak bez hlesu,
kol rozlévá se rudá záře.
Anatom, světlo universit Západu,
v rozpacích se nad jogim sklání,
svou šedivou si vousatou hladí bradu
a táže se ho znenadání.
„SlyšSlyš, jogi, mne velké pochybnosti mučí.
V mé hlavě o tom jasno není,
zda škola jogů též tomu někde učí,
kde v těle orgán jasnozření.
Já jsem pravdu hledal na pitevním stolu,
v útrobách lidí marně slídil,
však dnes povím tobě zcela bez obalu,
že pravdy jsem se nedopídil.
Ty umíš se zbavit utrpení tíhy,
půl žití rád za to chtěl bych dát,
ty osud lidí z otevřené čteš knihy,
umění toto mne nauč znát.“
A jogi delší chvíli tak sedí tiše,
promluví potom jenom suše,
duch jak vrátil by se nazpět z jiné říše;
„Sahibe, školou mou je duše.
[17]
Víš, co je mozek i srdce, tepna, nervy,
moudrostí samou se jen dusíš,
otvíráš lidská těla jako konservy –
co duše tvá, však vědět musíš.“
[18]