VÁNOČNÍ.

R. Bojko

VÁNOČNÍ.
Na horských cestách, nad závějí rolničky s pohádkou dovádějí, na věžích gloria vyzvánějí – Komu? V máminé šerce, tátových botách, po městech, po vsích, po samotách jdou od domu k domu! Umrzlá srdce dosud zahřívá teplý dech chléva: Se senem jesle z hrubého dřeva, napravo volek, oslíček zleva, nade vším hvězda zářivá, království boží a ráj. Chudera se starala, kde by plének nabrala. Přec se z ní zrodil ubohých přítel, celého světa vykupitel – Jich taky? Tu s jablky, ořechy talíř, 36 kus vánočky, koláč, desetihalíř, tam bouchnutí dveřmi, hlas hrubý – Jak zablyskly vlčatům zraky a zuby: Utrhneme s růže květ, dobudeme celý svět. Věčně sní chudina, láj. 37