T G. MASARYKOVI.

R. Bojko

T G. MASARYKOVI.
Největší: Janova vroucnost a čistota, zápal a vzdor, druhého Jana pěst pádná, bolestná zžíravost Petrových dum, Jiřího státnická rozvaha chladná, Amose víra a jistota, světový rozhled a um. Po leta halen do sirných mračen zrádcovství, odporu, vzteku, na strmé poznání skále po božím slově bolestně lačen, na západ, východ upřený zor vyhlížel stále svoji a národa stezku. Pralesem úzkostné skepse s námahou probil se, sestoupil s hor. Do dílen, dolů, v města i ves 61 sršící trsy zářících blesků odvážně nes’. V osudné hodině věků zrakem své duše za temnem hrůzy jitra zář tuše, nezlomen břemenem let, obcházel pro nás, probouzel svět. Z miláčka Nazaretského v rebela změněn v hněvivě sevřenou dlaň oddaných hochů vtiskl vražednou zbraň. Hněvu pln, hnusu, nenávidě a miluje horce mocnými rozmachy perlíku svého povalil, veliký obrazoborce, staletou, nehybnou sochu, havěti byt. Z rozbitých kusů ukoval, kovář náš věčný, 62 pro zemi, svobodný lid stříbřitě mléčný, vítězný štít. Nesehnut, bez poskvrn, čistý, cestami věčností jistý před zrakem Evropy pracně zdvíhá jej nad vřavu dne. Největší, národa vůdce. Na prahu lidství, ve volné zemi obdivnou láskou šťasten a němý, vztahuje radostně ruce hledím vstříc budoucna nebojácně, duše má křídla do dálek pne. 63