PÍSEŇ DŮVĚRY.
Dáš, bych tichý byl a čekal klidně
jako tesklivá noc svého rozednění.
Starost vrásčitá a žal a utrpení
nalehly jak ostrý víchr na osení.
Dáš, bych tichý byl a čekal klidně.
Travám u pat spěchající kosy
dáváš růst’ již pod pokosy,
sněhem kryješ prst a ozim bosý.
Dáš, bych vyšel z pochmurného lesa
s písní na rtech, džbán svých slzí nesa
jako děti košík s jahodami.
Dáš, bych večer pozdravil se vlídně
s chudým štěstím svým i nehodami.
60