MĚSÍC V MLHÁCH.

R. Bojko

MĚSÍC V MLHÁCH.
Přes pole jdu, luka sirá. Měsíc zavěšený v kruhy třesoucí se, mléčné duhy vyčítavě k zemi zírá – Měl jsem také ženu, druhy –? Pro polibek krásy chladný, pro kyn její ruky vnadný opouštěl jsem – pro slib zrádný. Měsíc – mrtvý orloj země, puklé hodiny, jež bohu vypadly kdys na oblohu, zajatce tvář šedá, mléčná – – Láska ještě přijde ke mně, teskně sladká, nekonečná –? Kdosi nad propastí věčna, zahalený v černém hávu, nese na stříbrné míse bledé luny sťatou hlavu. Vzlykot v prsou potácí se. 16