PODZIMNÍ.

R. Bojko

PODZIMNÍ.
Jdou mlhy, jdou a potají zkřivené ruce vzpínají po holých stromech, po kraji. Jde duše teskně za nimi se vzpomínkami marnými a pomalu a potichu z mdle lesknoucího kalichu rty znavenými vypíjí jed sladký melancholií. Jde mlha v lesy z vrbovin a chorou rukou navíjí šat z matně lesklých pavučin na sosnu černou, na modřín. Jde za ní sen a zapadá jak do soumraků zahrada, vod rozlitého zrcadla mdlé luny krása uvadlá. 18