SLOVA TVÁ...

Rudolf Krupička

SLOVA TVÁ...
Slova Tvá, mince ze zlata, ražena sladkým smíchem! Vše bylo štěstím, nikdy hříchem, poledním jasem – Celá zem’ bájí a snem, úžasem... Slova Tvá zasněná, nějakých dálek ozvěna, zvonila v srdci mém stříbrným léta oblakem: Nezapomeň... A když den zhasl v očích Tvých – na horách sněhy plály –, nějaké smutky rty zamykaly: že nutno nelkat’, zpříma stát’ a – nečekat’ na návrat... Slova Tvá, sotva dech, 21 zmrazená na Tvých bledých rtech, zavála vlhkou mhou soumračnou, truchlou krajinou: Nezapomeň... A když jsem hořel vášněmi – Tys’ tomu chtěl, můj bože! –, milenek opouštěl sněžná lože, zpíval a plakal, přísahal, věřil a lhal, miloval: slova Tvá horoucí, poklady lodi tonoucí, padala duší mou, půlnoční, smutnou hlubinou: Nezapomeň... 22
Básně v knize Zlatá kotva:
  1. ZDA UNESU TÍHU –
  2. NOVÝ VĚK
  3. MEDITACE JITŘNÍ
  4. BÍLÝ PTÁK
  5. ZNÍT’ HUDBOU MĚLA...
  6. SLOVA TVÁ...
  7. STÍNU
  8. BRATRSTVÍ SMUTKŮ
  9. TULÁCKÉ SRDCE
  10. VÍTĚZSTVÍ KŘÍDEL
  11. NAD ROVEM BÁSNÍKOVÝM
  12. SOUZVUK NEKONEČNA
  13. BÍLÉ DVEŘE
  14. O VĚČNÉM LÉTĚ SNÍ DUŠE –
  15. VĚŘÍM...
  16. ULICE
  17. MELANCHOLIE
  18. ŠTĚSTÍ ZRAKU
  19. BOŽE, STVOŘITELI –
  20. DEŠTĚ VĚČNÉHO JARA
  21. ŽENY
  22. EVROPA
  23. RODNÁ ZEMĚ