Koliština.

Koliština.
Hej kozáku, hajdamáku, Hovíš si v zahálce – Svoje činy a své viny Máš za sebou v dálce – Hej kozáku, hajdamáku, Hovíš si pokojně – Zpívej nám o kolištině: O kozácké vojně! Pokoj dejte, nežádejte, Bych vám vypravoval, Co jsem běda v své památce Posud nepochoval – Tekly vlny hrůzy plny A mě zachvátily – A mé tělo a mou duši V hrůze potopily: *** 432 I.
Rok 1768.
V Motrencuském monastyře Popi nože posvětili, Celý jarmark Medvedovský Hajdamáci pobouřili. Železňák, falešný kníže, Vůdcem hajdamáckých sborů, V levo, v pravo plamen šlehá Z polských zámků, z panských dvorů. A „Vaj!“ zní z hořících krčem – Polákům a Židům běda – Z ohně rozlícená zběř hle Nikomu se spasit nedá. Zpátky do plamenů hází Strašná luza ženy, děti – Tak se mstí na Židu, Lechu – Divoce svou volnost světí. Honta, ataman odvážný, Dobře zkušen v boji smělém, Přidružil se k hajdamákům, Stal se hlavním velitelem. Po krajině širošíré Jako roje včel to bzučí – Na poplach a velký pohřeb Z měst a dědin zvony zvučí. 433 „Národnost a náboženství!“ – Heslo Ukrajinců bylo – Pod tím heslem jaké už se Krve moře v světě lilo! – Luza nemá vlastní vůli – Všude podobá se troudu: Hoří, když v ni jiskra padne – Běda, když jde luza k soudu! – Do lesů a tajných skrýší Strachem Židé utíkají – Bíločervené korouhve Blíž a blíže větrem vlají; Šlechta vedená Stempkovským Již se blíží sšikována – Na pískách na Svidoveckých Spustila se bitvy rána. – II.
Bitva Svidovecká.
Bitva v pískách Svidoveckých Hej ta krutá byla – Hej kozácká pýcha tam se V hrůzu proměnila. 434 Hajdamácká rovná kosa, Záporožská píka Posekala, popíchala Lecha odpůrníka. Rozprchli se hajdamáci Schvalně na vše strany, Utíkajíce z bojiště Sem tam před Polany. Za kozáky rozprchlými Ženou se Poláci – Jednotlivým Polákům se Staví hajdamáci. Utíkáním hej kozáci Bitvu rozdrobili, Jednu bitvu na tisíce Malých proměnili. – Dněpr též chce bojovati – Vstává ze svých břehů – Poláci se ohlížejíc Stavějí se v běhu. Zase blížejí se k sobě, Sšikují se v řady – V šírém moři hajdamáckém Vědí sobě rady. 435 A jak ostrov pevně k sobě Drží se Poláci – Marně na ostrov doráží Vlny – hajdamáci. Ramenem již o rameno Polák drží k sobě – A tu znovu Ukrajincům Zdá se o porobě. Polské vojsko jak zeď pevné Ke Dněpru je tlačí – Všechny pojmout ve svých vlnách Řeka nepostačí. Polák bez ustání z břehu Na tonoucí střílí – Aj kozáky na dno k sobě Táhnou vodní víly. To na pískách Svidoveckých Hrozná bitva byla: Tam se bitva polskopanská Na kozácích mstila. 436 III.
Soudy.
A po bitvě Svidovecké Strašné soudy nastávají – V každé vsi a v každém místě Šibenice povstávají. A tak Malorusi místo Svobody a oslavy Došli zkázy na bojišti A ukrutné popravy. Pyšně hle na popravišti Pne se nelítostný kat – Komu souzena smrt rychlá – Ten se může radovat. Jiným mnohým luza, běda, Ruce slamou otočila – Na ruce tak obvázané Rozpuštěnou smolu lila. Bídným přemožencům jako Svíčky zapálili ruce – Hej kozáci ani vzdechu Nevydali v hrozné muce. 437 Vůdcové Železňák, Honta Trpěli než všickni více: – Jejich ruce osmolené Také hořejí jak svíce. Řemeny jim táhnou z těla – Snášejí to bez vzdychání – V hrozných mukách přece oba Z dýmky kouří bez ustání. Válčí, trpí – umírají, Jakož Záporožci praví – Nad zabitou kolištinou Hej vítězství Polák slaví. Zapomenout Ukrajinec Nemůže na onu dobu: – Na stepi se rozlíhají Hlasy k pomstě znící z hrobu. A když nad ojczyznou polskou Stahují se tmavé mraky: – Přec nadějně ke kozákům Zas obrací Polák zraky!! – 438