KOLOZPĚV

Rudolf Krupička

KOLOZPĚV
Miliony let prolétly světelnou vichřicí našimi dušemi, tisíciletí zaťala do našich srdcí ohnivé spáry, století leží v nich černými, mrtvými hlušemi, navěky ztracenými a nikdy nezrozenými dary. Vržena rukou tajemnou z věčnosti němých bran v neznámé, daleké křižovatky hvězdných karavan, s dědictvím radostí truchlých a štěstím ran: jak slepý poutník jde, prokletá, žehnaná zem’, záhadná člověku, doprovázena z věků do věků věčného mlčení úsměvem... Přece však vzňala se lidská srdce láskou a věrou a snem (znamením ohněm jsou s hory na horu, nepřítel když se blíží)blíží): prozpíván silou, lidský duch vysoko modrem vzepřel zem’, myšlenek světla a tušení s drahami hvězd se kříží! Z chaosu tisíciletí, z přívalů krutých dissonancí všech, z nejnižších poloh a temnot v kosmu propastech souzvuk se vznesl jak věčnosti samé dech, 43 o slunce zazvonil, o hvězdy planoucí, pozdravil výše nejvzdálenějších met: Člověk se zrodil, v hrudi svět, pro své a pro lidstva štěstí budoucí! Člověk! Pohledem zčištěným bolestmi, zklamáním, smutky půlnocí, přísliby nejistých dálek a radostně prostými krásami činu, nad moři, horstvy a bohy žije svůj velký a hrdý sen o moci: o řádu vůle a srdce, o sladkém souzvuku světel a stínů. Tisíce myšlenek jak zlaté mračno slunečních střel k nejvyšším vzlétá metám z tisíců hrdých čel, poznání na povel... Nad světem chvěje se parného léta znoj: dvory jsou dokořán, bohaty sklizněmi. Jako dík zpěv letí širé po zemi o nové síle zas’ pro nový sen a boj! 44 Člověk! Srdce své, jakoby stkané z hvězd, nad zemí rozpial, bezpečný stan: pozdravuje miliony rukou a duchův a pák a poslušných strojů, zvídavý potápěč, noří se v tajemství kosmu nejhlubší okeán, myšlenek, rukou a srdcí, odvahy zpívá hymnus a tvůrčích bojů. Silou i pokorou vůle své sebe a zemi s věčnosti drahami spial: radosti jasu a víry a práce s tajemných výší sňal, zástupům zvířecích pudů, osleplým blízkostí země, je dal, sen srdce největší, touhu veškerou: pro marnou krásu života, země, snů bohatstvím ducha a srdce, vteřin, dnů do noci zániku zářit’ hvězd nádherou! 45