VELKONOČNÍ

Rudolf Krupička

VELKONOČNÍ
Zelený čtvrtek měl zlatý šat, sluneční prach si s něho smetal, oblaky bílé ved’ za hory spat, fialky do stuh zemi vplétal, očí tvých zlatil modrý lán, jímž jsem šel vesel, rozkochán, ze srdcí vonný věnec vil, skřivanů písní jej orosil, naváděl zemi, aby vstala, horoucně prozpěvovala: Lásko, ach, lásko! Po kraji lesa když měsíc šel, myslivec, který lásky střeží, zlatý roj hvězdný nám nad hlavou zněl, snesl se na ves k tiché věži, o lásky pěšinách zpíval tvých, o lásky zlatých šlépějích... Ves tvoje rodná dřímala sladce, my dva jsme stáli na křižovatce: loučení píseň když zněla tklivá, rostlas mi z hrudi, růže živá, lásko, ach lásko! 10