JARO V MĚSTĚ

Rudolf Krupička

JARO V MĚSTĚ
Slunce jak malý košiláč v ulicích zpívá zlaté sloky: Z kolébky nebes vypadlo na zem’ vyzkoušet’ první kroky. Sasanky z lesů roztěžských na každém rohu visí, zhluboka lidé vydychli, dokořán otevřeli si. Po zlatých stopách, v zlatě slok procesí očí rozběhlo se, strážník náš sněhem rukavic v pozoru vítá klouče bosé. Na svatojakubské věži provazem trhla hlásného ruka, za Horou barvou zelenou zhluboka vykřikla luka. Padají zvony do ulic: Náručí všech je otevřeno, 24 v zvolání každém a v každém tónu tvoje jméno... V okně tvém visí nebe cíp, výšivka na klín klesá: Srdce tvé spěchá – Kam? Ulice plesá. Na okně malý košiláč: Vrkoče zlaté, zlatá šíje. „Lásko!“ Zatím co zní tvůj šťastný pláč, stříbrný zvonek v hrudi tvé bije. 25