JASMÍNY, JASMÍNY...
Jasmíny, jasmíny,
noci májové!
Slyšíš v mém srdci řeku znít’?
Ji měsíc přišel pít’,
a na dně – tvoji pro lásku! –
tisíc je hvězdných oblázků.
Je noc, je noc,
a za řekou, za vodou,
slyš, tmou,
užaslou krajinou
jak slavík pláče, jásá, lká,
neumlká
pro tvé milování, pro objetí tvé
za noci májové...
Pomiluj, zlíbej ještě – ještě,
vylij se do mne – ty má! –
jak na zemi jarní deště,
když brázda každá je rtem svým
vyprahlým, žíznivým
jímá...
Je noc, je noc,
tvůj každý výkřik, slovo, vzdech
26
v mých věčně bude snech,
pomiluj vroucně, nechť zahynu
v ruce tvé,
horoucí lásky na klínu
za vůní jasmínů, jasmínů,
za noci májové!
Je noc, je noc,
obilí příboj šumí tmou,
já cítím vlahou ruku tvou
a vím,
že mládí tvoje celé,
sladké, rozkypělé
vypíjím!
Je noc, je noc,
snův otevřená brána,
veliká, drahá, požehnaná!
Slyš lásku, srdce své,
je všecko štěstí v ruce tvé:
jasmíny, jasmíny,
noci májové!
27