JÍZDA V NOCI

Rudolf Krupička

JÍZDA V NOCI
Okno mé za noci je náruč má, zahradu dole, střechy, chlumy, daleká pole objímá. Veselá cesta obloha je. Zlatem kovaný vůz jak jiskří na ní! Hříva mých koní vlaje, a já své milování, – dláždění zvoní zlaté! – vezu ti po tisícáté. Svítilnou na špici oje měsíc se pohoupává a já je vidím, a já je vidím, ústa tvoje dravá. Věřím a vím: Překrásnou píseň cestou si vymyslím, neboť můj vůz až po nápravy 28 přebrodil splavy stříbrných řek, co šumí jak vzdálených lesů vzdech na ústech milenců, milenek. Věřím a vím: Vyhlížíš, čekáš – já přijet’ smím... A k ránu, ty budeš u okna otevřeného, uslyšíš kola vozu mého a já, a já – s objetím horoucím, nedočkavým u tebe stanu. 29