DEN ŠTĚSTÍ

Rudolf Krupička

DEN ŠTĚSTÍ
ModřModř, jakou má lenlen, dnes kdosi vzal a Železné hory přemaloval. Každé to pole krajíc je, vsi na nich včelínů řad, po rodu rod a pevný, svůj tu věčně bude stát’. Svou hruď jsem otevřel, z ní srdce vzal: veselé, krásné nebe jsem nad vším vykoval. A milovaná zem’: ta voní poupaty... Jde jimi láska... To jsi ty!... Můj krásný den: zpěvák, jenž krade smutky mé. 45 My spolu, druzi dva, věrně chodíme. Den záře, snů a dálek dalekých, nadějí mých, mé víry, díků mých. Jak ruku tiskne mi! Jak volá: Uvěř! Pomiluj! Druh milovaný. Bratr. Básník můj. 46