LETNÍ DEN

Rudolf Krupička

LETNÍ DEN
Na zádech břeh leží v zelené trávě... Sluní se. Sní. Vějířem z vrb a olší kolébavě oči zaclání. Zaclání oči, znavenou hlavu: táhlá a divná píseň splavu jako mdlá, opojná šťáva pouspává... Splav je dnes velikou dlaní, slunce jak naháč stojí na ní, volá: „Tobě, žes panny běl a nach, posílám po vlnách zlatá a duhová kola!“ I já jsem vlnou, zlata a barev a touhy plnou: nejdivočejší, nejněžnější, nejvděčnější jsem ze všech vlnou. Tvé oči, modrých vážek šipky, nade mnou poletují, 53 tvé ruce, stříbrné rybky, po mně plují. Plynu a plynu, nevím kam: vlasy tvé, síť hustou, omývám, kolem tvých boků vinu se hadem, po šíji tvé se řítím vodopádem, jak věrný pes já u tvých nohou dlím, pro tebe jenom nebesa zrcadlím, nad klínem tvým, jak škeblí perleťovou, závratí stržen jsem novou a novou, ňadra tvá, oblázky smavé, polibky moje hravé i dravé uhlazují, nad nimi vířím, po nich pluji, by ještě zářnější byla, ve střídě dní jak zjevení zemi a život oslavila... Břeh na nás hází chrpy, koukol, rmen rozmarnou rukou svou: „Kde domov můj“ si zpívá den, oblohy smavou zátokou oblaka jako panen sbor s dalekých svahů modrých hor o lásce tobě zpívat’ jdou... [54]

Básně v knize Láska za lásku: