SVATÁ

Rudolf Krupička

SVATÁ
Jest oltář naše stráň, ty na něm moje Svatá. Mé srdce, štědrá dlaň, písně a něžná slova, co jich jen láska chová, položit’ na něj chvátá. Sedmikrás roušku bílou, – pro tebe, svoji milou! – prostírám sám a kol tvých skrání za tvé milování, za nekonečnost tvých zraků věneček viji máků. Dokola, do šíra kraj srdce otvírá, když na svém stonku tisíce modrých zpívá zvonků. Fanfára slunce slavně-li vpadne, všichni tu stojíme v kole: nebe i slunce, stromy, pole i srdce mé, všichni tě věrně vzýváme, 61 do očí tvých se díváme, zpíváme prostě, oddaně vroucně – radost, žal –, jak bůh dal. 62