VĚČNÁ PÍSEŇ

Rudolf Krupička

VĚČNÁ PÍSEŇ
Kopce, chlumy, lesy, pole, nebe nahoře a nebe dole: Milování! A je do zpívání... Skřivan zlatá zrna sije, krásné věnce srdce vije: v stínu mlází na tebe je hází... Tam, kde’s vlasy rozpustila, studánka se zatřpytila, střípek, slza, krůpěj rosná: uhýčkaná lesem do sna, snila... Oblaka, jež nad hlavou nám stála, přes lesy se nahýbala, pila... Ticho zlatý klíček vzalo, ústa naše zamýkalo. Oči mé dva úly byly, tvoje navždy polapily... 63 Oči tvoje, každé studna, moje, utopené leží u dna... Jak jsem se ti do nich dívaldíval, do lesů až skřivan zpíval, vůně žita s polí vála, ve vsi hudba vyhrávala samou lásku, samé milování, že potrvá do skonání... Hrála, stála, ještě hrála: písně z hlubin srdce hrané, jako kytky malované posílala... Lásko! hudebníci hráli. Lásko! lesy zavzdychaly. Lásko! drozdi slavně pěli. Lásko! ruce zaúpěly. Lásko! zvonil pramen. Usmálo se nebe, řeklo: Amen... 64

Básně v knize Láska za lásku: