PALOUK.

Richard Broj

PALOUK.
Víly a rusalky by tu tančit měly... Poněvadž třpytivé stříbro měsíce na tomhle palouku nejčistěji cinká a nejvíce vlasatých bříz a bodrých, naivních olší, jichž srdce se rozkoší noci nepohorší, shromáždilo se kolkolem nad vodou, nad loukou, nad polem. Poněvadž v travách ukrytý potok nejkrásněji tady na flétnu hraje či na šalmaje a poněvadž všady taková jasná záře jest, daleko široko tryskající, že bys moh’ každičkou myšlenku vyčísti tančícím v líci i čarovný kontrapunkt vášnivých, tanečních gest. Poněvadž až na to cinkání stříbrných paprsků luny, kterých je palouk plný, a až na tu flétnu či šalmaje 28 nikdo tu na nic už nehraje, a až na ten chřestivý rosniček smích nikdo tu neruší nápěv bezhlasých chvílí, každý je tich..., měly by tady tančit víly – –! A také proto, že jistě srdce nikdy tak dětinsky, čistě po božství nahého rytmu netoužilo, neblouznilo, jako se modlí oň dnes, kdy podivný zármutek na dno mu kles’, kdy trpko je žít’ mu, proto, že osiřel smyslný kraj odchodem svůdce, jenž jméno měl Máj – – –. A nevolalo nikdy tak žíznivě po zázraku, jako dnes, vysoko na horách, kdy lesklou oblohou bez oblaků poprve půlnoční červen do stříbra paprsků měsíčních chtivě dých’ a, žádostí třesa se celý, 29 horkou svou rukou do strun světelné harfy sáh’, zpívaje se slzou radosti v oku toužebnou, lyrickou sloku: Víly a rusalky by tu tančit’ měly – – –! 30

Básně v knize Podivné jitro: