PÍSEŇ O SAMÉ LÁSCE
ČERVENĚ hoří kaštany, celý les, slunce je hluboko v moři,
bolehlav opíjí (Sokrate, dřímej dál na svých vavřínech!),
kdybych už nebyl šel, má milá, 206 kilometrů
ze samé lásky (pán tvého harému na voze opilý chrápe),
ze samé lásky bych dneska ti postavil babylonskou věž!
Ale mé tělo je spánek poutníka pod palmami,
čirý duch, který rozumí hvězdám, rozpráví s ptáky
a velmi dobře je s bohy, něco ti povím:
zatím, co Mustafa Derviš zběsile tepal svou měď,
muezin s minaretu do všech stran kvílel svůj mír
všem lidem na zemi, pokoj a mír
Paříži, Chicagu, Turkům, Groňanům, Polynesii,
66
tobě i mně (vždyť jsem šel 206 kilometrů ze samé touhy!), ale – –
Ale zítra, to bude zápas, od země k nebi,
hmota se promění v pěnu, krev, květ, někdo zpívá –,
a pozítří, to bude lásky,
haj, haj, resula, es hedian!
67