U SADOVÉ.

Karel Horký

U SADOVÉ.
Na bojišti u Sadové, kde se v šest a šedesátém odehrálo rudé drama, roste nyní žito, ječmen, pšenice a žírný oves, vonné pruhy jeteliště zasahují v kouty lesů... Sedláci tam zcela klidně po svých polích sejou zrní, klidí lány bílé řepy, zorávají zbytky strnisk... Někdy zaskřípne to v pluhu nepříjemným, drsným zvukem, dvě, tři bílé lidské kosti [50] ocitnou se pod ruchadlem... Sedlák zastaví své koně, někdy hodí kosti stranou, jindy zlostně pozakleje: „Zatracené hnáty! Pořád plete se ta chamraď pod pluh!“... Křikne: Via! a pak klidně doorá zas svoji brázdu, stružky potu setře s čela, usedne si na ruchadlo, aby sněd’ svůj krajíc chleba... Jakživo mu nenapadne, že ty klasy, z nichž si umlel mouku na svůj bochník chleba, pohnojeny byly hnátem, který prve zlostně proklel... Rozoraná brázda voní, skřivánek se vznesl vzhůru, rozkošně je u Sadové. [51]