MŮJ OTEC.

Karel Horký

MŮJ OTEC.
Můj drahý taťko, vidím Tě jak dneska... Tvář vosková a na rtech úsměv chví, ve sněhu vlasů mizí známá stezka, na vpadlých prsou párek medailí. Ty medaile!... Jak bývaly Ti mily! A dali Ti je také do truhly... Můj drahý taťko, přemýšlím už chvíli a na tváři mi slzy přituhly. Den ze dne cifry, znovu, znovu, znovu, ach, psal jsi cifry přes půl století... [102] Na konec stužka, kousek mdlého kovu a milostivý půlarch v zápětí. Můj drahý taťko, umřel’s jako bohém... Krev vycedil’s – a kdo měl zlato z ní, ten nepřišel říc’ ani s pánembohem a na shledanou, pane důchodní... Spi dobře, taťko... Padesát let sloužit, to věru rády zdřímnou oči mdlé... Už nikdy cifry nebudou Tě soužit a tiskni k prsoum ty své medaile... [103]