PURKMISTR POKLIČKA.

Karel Horký

PURKMISTR POKLIČKA. (Z cyklu „Národní jednotky“.)
Už po šesté byl, páni, letos zvolen. Na důvěře prý všechno záleží! (A zbytek spraví nějaký sáh polen... Však o to, páni, dneska neběží.) Ba, dobrá je věc tohle starostenství... Je informace libo maličká? Pan Poklička má troje čestné členství a kde je dobře, tam je Poklička. On horlivým je chefem kanceláře a kde je třeba, zjedná nápravu; [115] tak letos koupil nové kalamáře a písaře prý nerve za hlavu. Se sekretářem je teď jedna ruka; nu pravda, pravda, jsou s ním potíže, ve špádech špatně rozeznává kluka, však on se z toho časem vylíže... Jen když si jinak dobře rozumějí... Pan Poklička své lidi netýrá. „No, tajemníku, dělaj’ to, jak chtějí“... a tabatěrka už se rozvírá... Zde výborně se, páni, hospodaří. Pan Poklička si cení každý strom, o božím těle břízky při oltáři jsou důkazem, jaký je ekonom. To ovšem obec ani neucítí... Pan Poklička to nahradí zas hned. Dá hektolitr piva vyvaliti, až ostrostřelci půjdou na výlet... A mravnost, mravnost, mravnost v každém směru! Té nejvíce si cení zásady. Pan purkmistr – smím svěřiti to peru? – má mravoučné někdy nápady. [116] Kde jaký altán, jaká bouda v lese, kde jaká vrata, plot z půl sesutý, vše v barvách národních tu nápis nese: „Za znečištění pětku pokuty!“ A slečinky se městské procházejí a ruměnec jim hoří na líčku – a mládenci, ach, ti se tolik smějí a pochvalují pana Pokličku... Pan purkmistr se nikdy nerozlobí. Jen hněvají ho tihle studenti... To v hospodě čtou pořád z „Naší Doby“, o modernismu cosi brebentí. Pah, je to mládež... Plánů mají haldu, už zpěv je mrzí, karty, kuželník, to melou pořád jakéhosi Šaldu a ze šosů jim kouká Masaryk... Ne, tohle všechno jindy nebývalo. Svět převrací se... Kdo pak by to řek, že studentům už zdá se to být málo, když člověk přijde na jich věneček?! To přisypou se drze do ouřadu a: „Purkmistře, teď vážné slovíčko! [118] Chcem čítárnu a časopisů řadu a předplaťte je, pane Pokličko!“ A což ty schůze, řeči, shromáždění! Je třeba řečnit v každém táboru – a tajemník, ach, laciný moc není, za každou řeč chce pytel bramborů... Ba onehdy chtěl za šest půlaršíků ten nestyda hned nové kalhoty... Toť aby hrom už do těch nových zvyků a čert vem všechny tyhle novoty!.. * Je strašný ouřad tohle starostenství a námaha s tím není maličká... Za všechnu práci sklízí protivenství a přece tloustne náš pan Poklička... [119]
Básně v knize Paličovy sloky:
  1. V ZÁŠEŘÍ MOJÍ GARDEROBY.
  2. U ROŽMITÁLU.
  3. SLEČNA TÝNY.
  4. TATOVO „R“.
  5. POD DOŠKOVÝMI STŘECHAMI.
  6. PRAHA.
  7. PLZENSKÁ.
  8. KARLŠTEJN.
  9. ČÁSLAVSKÁ.
  10. POD FARSKOU JABLONÍ...
  11. RUSKÁ LIDOVÁ.
  12. KARLOVY VARY.
  13. ČÁSLAV.
  14. DVĚ EKVIPÁŽE.
  15. U SADOVÉ.
  16. LIDÉ A HUSY.
  17. MOJÍ MRTVÉ ŽENĚ.
  18. MÉ VLASTI.
  19. HUSOVY SLAVNOSTI.
  20. DR. JOSEF HEROLD.
  21. DR. KAREL KRAMÁŘ.
  22. BOBŘI VYMÍRAJÍ.
  23. POESIE PANA Z LEŠEHRADU ET CONS.
  24. VZPOMÍNKA NA MOJI NÁVŠTĚVU.
  25. MOJE RODNÉ MĚSTEČKO.
  26. PES RIGO.
  27. ONA SE NENAŽRALA!
  28. HODINA POLEDNÍ.
  29. EX TEMPORE.
  30. ČESKÝ LEV.
  31. PANÍ NYKLÍČKOVÁ.
  32. POPLAŠNÝ SIGNÁL.
  33. CESTA DO ZASLÍBENÉ ZEMĚ.
  34. ČEŠTÍ MINISTŘI KRAJANI.
  35. DĚTI.
  36. MŮJ OTEC.
  37. VZPOMÍNKA.
  38. KDYŽ SE PSALO LÉTA PÁNĚ 1903.
  39. DOPIS.
  40. VOLBY.
  41. PURKMISTR POKLIČKA.
  42. POSLEDNÍ SOUD.
  43. POVÍDKA MÉHO HNÍZDA.
  44. JARNÍ.
  45. DĚTINA.
  46. VELKOMYSLNOST...
  47. A JEŠTĚ POSLEDNÍ POMAZÁNÍ.
  48. MODLITBA RUSKÉ ARMÁDY.
  49. NÁRODNÍ DĚLNÍK.
  50. „ŠÍPY“.
  51. SVATÝ VÁCLAVE, PATRONE NÁŠ, ORODUJ ZA NÁS!
  52. „ČECH“.
  53. „LADA“.
  54. SVÍČKA.
  55. DR. B. PACÁK V ŽUPANU.
  56. VÝHODA.
  57. DOKTORŮM ČESKÉ POLITIKY HAJNOVI, KŘÍŽI A MACHAČI.
  58. STÁTNÍ PRÁVO.
  59. PTÁK.
  60. ZRADILA VLAST.
  61. NOVINY.
  62. TAJEMSTVÍ SV. ZPOVĚDI.
  63. VÁCLAV FRESL.
  64. BILANCE.
  65. V ČEKÁRNĚ III. TŘÍDY.
  66. TAKÉ-DIAGNOSA.
  67. V. KLOFÁČ, ANEB: CESTA NA VÝCHOD.
  68. SVĚCENÉ KOČIČKY.
  69. PŘÍSTAVNÍ HOLKA.
  70. POHLEDNICE OD BŘEHŮ ADRIE.