STÁTNÍ PRÁVO.

Karel Horký

STÁTNÍ PRÁVO.
Je trochu dětství v bezděčném tom zvyku. Čím zběsileji větry v polích lkají, tím útulněji bývá v čeledníku a pohádky se nejlíp poslouchají. A když jsou sněhem zasypány lány, když obloha je divým smutkem siná, když teskným krajem krákorají vrány a nad chatami kvílí meluzina – tu čeledník je pravým koutkem ráje, pohádky plynou, král se střídá s králem, [148] pod okny princů krásná hudba hraje – a čeledník už nepoznal bys málem. Kdos pootevřel ostýchavě dvéře. Uprostřed jizby stanul hošík v pláči. Ach ovšem, ovšem, něco od večeře... A zaraženě hledí posluchači. Ne, nejsou zlí... Jen zalekli se trochu... Pár sešlých hadrů v pohádku se smeklo... Jíst dostaneš, však pěkně zavři, hochu, by z čeledníku teplo neuteklo. [150]