PTÁK.

PTÁK. Lenočce.
Pták šedý slétá často ke mně, nad hlavou tiše šelestí, na moje rámě sedne jemně a mávne křídlem bolesti. Je stálým hostem mého stolu, kde mnohou chvíli proteskní, pak s ramen slétá tiše dolů a hledí v písmo groteskní. Na moje pero zírá zvědav, i v kalamář se zadívá, dráp zatne v arch a „s bohem“ nedav zvedne zas křídla šedivá. [151] Lenočko, dnes byl zase u mne, sed’ tiše na můj psací stůl, měl oči jaksi příliš dumné a křídloma mne ovanul. To psal jsem zrovna psaní pro Vás. Jsem ve snách nebo v pohádce? Můj šedý pták měl v zobci provaz, jenž podobal se oprátce. Po celý čas se nehnul s místa a přítulný byl nadmíru – – – Lenočko moje, dosud čista je ona čtvrtka papíru. Pták odlét’ zas, však nad mou hlavou dech jeho křídel šelestí... Lenočko, každou píseň smavou zadrhne smyčka bolesti. V listopadu 1904.
[152]