Nagy Sandor v Addě.

Nagy Sandor v Addě.
Na zvonici zvonník čeká, Až se mu dá znamení, Až zaslechne dole v městě Umluvené střílení – Na poplach pak zvoniti má, Aby minul noční klid, Aby z domů ven se valil Poděšený Srbský lid. Tak to bylo umluveno Od Maďarských zuřivců, Chtěli způsobiti zmatek A použit noční tmu. 16 Kdyby Srbi ze svých domů Různo byli vyběhli, Aby Maďarským pak ranám Nachystaným podlehli. Na zvonici zvonník čeká, Až se mu dá znamení – Až zaslechne dole v městě Umluvené střílení. Na věži s ním mešká Maďar Puškou, šavlí ozbrojen – Pozor dává na znamení, V šerou noc se dívá ven. Ve zvonici posud mlčí Stříbrného zvonu hlas – Vysoko ve věži visí Zvon nad městem dlouhý čas; Soucitně on k obecenstvu Denně třikrát mluvíval: Ráno, v poledne a večer K modlitbě zvon vyzýval. 17 Když se nový občan zrodil, Zvon se nahlas radoval, Nevěstu když pojal ženich – Zvon to světu zvěstoval; I když k poslednímu stánku Poutník mdlý se ubíral, Zprovázel jej zvon svým zvukem, On s pozůstalými lkal. On byl věrným města strážcem Po veškerý dlouhý čas, Když hrozila nebezpečnost, Zvon výstražně zdvihal hlas, A teď měl on – jejich přítel, Zrádcem nad nimi se stát, Záhubu a zkázu nyní Má nad městem provolat. Věžný drží provaz v ruce, Přichystán jest k zvonění, Až zaslechne dole v městě Umluvené znamení – 18 Vedle něho ozbrojenec Všemožně se namáhá, Aby zvonník nezazvonil, Až se znamení mu dá. Aby nad nešťastným městem Smrt a zkázu nesvolal, Aby lačné krvožízni Jako křesťan oddolal. – „Také já jsem Maďar pravý, Milujíc svou otčinu – Nechci však po zákeřnicku Vraždit cizí rodinu. Na bojišti otevřeném Se Srbem chci bojovat, Oko v oku, tvář ve tváři Umím jemu vzdorovat – Ale děti, ženy, starce Bezbranné já nevraždím – Já nad městem nepřátelským Strážně vedle tebe bdím. 19 Jestli zdvihneš ruku k zvonu, Jestli trhneš za provaz, Přísahám, že pravdu mluvím! Jestli že zvon vydá hlas, Budeš sám to umíráčkem Sobě zvonit zajisté – Ruka moje bez milosti Dorazí tě na místě!“ – SlyšSlyš, tu padla venku ránarána, Dalo se to znamení – Věžný ejhle ruku zdvihá Ke zrádnému zvonění: Avšak hrozivě Naď Šandor*) Proti němu zdvihá zbraň: „Zazvoň – sobě umíráčkem, Podle vůle tvé se staň!“ Venku padla druhá ránarána, Nebudí se zvonu hlas ——— *) „Nagy Sandor“ vyslovuje se po maďarsku: „Naď Šandor.“Šandor“. 20 A tu – užuž blíže věže Padla rána – rána zas – Zvonník drží provaz v ruce, Rád by zvonil na poplach – Před hrozivým ozbrojencem Dojímá ho ale strach. Opět rána venku padla – Marné je to znamení – Lití Maďaři nadarmo Čekají na zvonění – Nepoštěstila se jejich Ohavná pekelní lest: Maďarem před Maďarami Ochráněna Adda jest. Šandor od Maďarů litých Byl pak do vězení dán – Čeká na něj šibenice – Už už sloup je přichystán – Ale tu jej brannou rukou Srbi osvobodili – 21 Před smrtí ho zachránili A povděčně slavili. Maďar Šandor v Srbských písních Užuž našel oslavu – Píseň odchová čin jeho Až do nejpozdnějších dnů. – Hrdinům a jejich pěvcům Mohyla se otvírá; Slavný čin však neumírá, Věčný život v písni má. 22