Görgeyova rána.

Vincenc Furch

Görgeyova rána.
Kdo to v pyšný šarlat oděn Pánovitě jako král Na komoni bílém jede? – To Maďarské pluky vede Jejich první generál. Jak korunou šátkem modrým Čelo ovinuté má – Rána ještě nezhojená Nedávno mu zasazená Pod šátkem se ukrývá. Bojiště je květným sadem Pro chrabrého vojína – 132 Jako pannu zdobí růže – Tak odvážlivého muže Krášlí jízva hrdinná. Ale jako všecko klamné Na rytíři mlhavém – Jest i lichá jeho rána – Není růže pěstována Na bojišti krvavém. Když byl jednou pyšný Görgey Svým husarům hrubě lál – Jeden z nich se pomstil za to – V noční době brzo na to Generála šavlí ťal. Görgey užuž složil šarlát – Tak se končí slávy sen – – On, jenž zval tisíce k boji – Nyní o samotě stojí – Zůstala mu jízva jen. 133