VE CHVÍLÍCH ZKAMENĚLÝCH.

Karel Horký

VE CHVÍLÍCH ZKAMENĚLÝCH.
Jde jaro, léto, podzim, zima, sníh cítíš nad sebou, den ze dne chladne teskné klima, však ruce nezebou. Jdou zase chvíle žhavých smrští, však člověk necítí... Je bez masa. Až smrt jím mrští, nu, dobré zažití – – 28