SILNICE U BORDEAUX.

Karel Horký

SILNICE U BORDEAUX.
Tou dlouhou, předlouhou silnicí, kde slunce jasně tak svítí, chtěl bych zas jíti, ach, jíti, jíti, jednou jen v žití. Zas jednou s tlumokem na zádech a v ruce s pořádnou holí, lesy a poli, ach, poli, poli, přes hory doly. Chtěl bych jen jedenkrát v životě zas projít smavé ty kraje, kde víno zraje, ach, zraje, zraje, do zlata hraje. V těch zlatých, prohřátých vinicích holky se vesele honí, besídka voní, ach, voní, voní, sednout si do ní... 31 Jedenkrát ještě bych viděl rád tu jednu z tehdejších časů, havraních vlasů, ach, vlasů, vlasů, stisknout ji v pasu. Tou bílou bordóžskou silnicí už sotva půjdu kdy v žití, chtěl bych však jíti, ach, jíti, jíti, slunce tam svítí! 32
Básně v knize Když vesla vypadnou...:
  1. ROZCESTÍ.
  2. JITRO V PYRENEJÍCH.
  3. VIDĚNÍ S CHRÁMU NOTRE DAME DE LA GARDE.
  4. NOCTURNO.
  5. DEN.
  6. DOKYPĚLY SAMOVARY.
  7. VOLAVKA.
  8. ALPY VÁPENCOVÉ.
  9. DUETTO TRAGIKOMICKÉ.
  10. VE CHVÍLÍCH ZKAMENĚLÝCH.
  11. ÚTĚCHA MOJÍ MUŠCE.
  12. SILNICE U BORDEAUX.
  13. U SAN SEBASTIANU.
  14. KDYŽ VESLA VYPADNOU...
  15. PÍSEŇ ZMĚŘENÝCH.
  16. DOPIS ZE SANTA MARIA.
  17. METAŘI.
  18. BOULEVARD U VELKÉ OPERY.
  19. PŘEDPOSLEDNÍ SLOKA.
  20. RUB.
  21. RANNÍ OBRAZ.
  22. KOUŘ NÁDRAŽNÍ.
  23. LES POMPES FUNÉBRES.
  24. SVĚDEK.
  25. PÍSEŇ O PEŘINCE.