NEZNÁMÝ

Josef Müldner

NEZNÁMÝ
Když se večer v město snáší, každé okno uzavře, vítr v listí zaharaší v alej za dne napadlé, oko třeští a ret šeptá neslyšenou nikým věc, tam, kde se už nikdo neptá, stojí u vás Cizinec. Půlnoční van shasne svíci. Tma vás zmrazí, větrů kvil. Těžké kroky po ulici toho, jenž vás opustil. Marně se však obracela jeho touha za vámi – – Tam, kde bolest dohořela, přijde teprv Neznámý. Zadržte ho, můžete-li. Ptejte se, zda odpoví. Jemu dosud nedozněly temné písně záhrobí. Pochopil snad vaši muku, jak tak v plášti u vás stál? Snad by vám i stiskl ruku, kdyby mohl, děkoval! Nevidíte jeho oči, odvrácených v cesty cíl. 10 Práh váš nikdy nepřekročí, aby vás snad poprosil. Soucit váš už mnoho zabil. Pohrdáním vzroste víc. – Ztratil sebe a tak nabyl království své bez hranic – – Marně smutky nebolely, neumlkl marně ret. A co jste se dále chvěli, on tak tvrdý přišel zpět. Laviny hor, samum pouští, bouře hřmící skalami: Kořen strom kde nezapouští, – pozbyl bolest Neznámý! Vítr temně v střechy duje, úpí lípa stoletá. Jeho ruka ukazuje v místa ona prokletá. Směr té cesty blesky nítí, otvírají před vámi. Jen tu jednu touhu cítí, ne už člověk; Neznámý! 11

Básně v knize Výčitky: