NEJVZÁCNĚJŠÍ SEN

Josef Müldner

NEJVZÁCNĚJŠÍ SEN
Mé oči dnes cos’ hledaly v té modré noci zářící. To sny, které se napjaly od lidských zraků k měsíci. Ta mrtvá srdce hledal jsem, a cestu, po níž stoupaly. Ze všeho zbyla pustá zem a světlo, v němž se koupaly. A, hle! Teď měsíc těsně stál nad mým nejkrásnějším snem. A já jsem všeho litoval, co hyne v kraji dalekém... 30