TONOUCÍ

Josef Müldner

TONOUCÍ
Oblaka bílá nebem tiše jdou. Já znaveně stisk ruku pod vodou. Vyplula na vrch, a jak bledá byla; mou sevřela a zas se ponořila. Zjitřila bolest, zatím co jsem těšil, dřív odpustila, než jsem ještě zhřešil. Vím: touha zemřelá v mdlém mého srdce tluku se vynořila tu a vztáhla po mně ruku. V ten smutný den, kdy bílé mraky tiše se smějí něze hříchů jako cností pýše. V ten smutný den, kdy ruka ruku hledá a k útěše jí stačí, že je stejně bledá. A nevím, zda to minulost má byla tou rukou, jež se z vody vynořila? Den zlákal ji, že vztáhla se v mé snění, by dosáhla tak s mojí odpuštění, jež jedné ruce nabýt možno není..není...? Je žhavý den. Znavený, bledý den, jen povrch řeky kruhy rozvlněn. Nevěřím ruce svojí, jež tak bledá, a myslím, že v tu chvíli jiná kámen zvedá, ze jiná vraždí, jiná trhá růže, co moje ruka mdle jen stisknout může tu, která k tobě až se vztýčí nad vodou... Oblaka bílá nebem tiše jdou... 31
Básně v knize Výčitky:
  1. ŽIVOT
  2. VĚČNÁ PÍSEŇ
  3. JED
  4. VEČERNÍ SEN
  5. ŘADA OKEN OZÁŘENÝCH
  6. NEZNÁMÝ
  7. DAR ŽENY
  8. NÁLADA
  9. PROSBA
  10. PRVNÍ SNÍH
  11. NE, NEVĚŘÍM...!
  12. NÁLADA ODLIVU
  13. TYS ZNALA LÁSKU MOU
  14. ÚTĚK
  15. NEZNÁMÝ DIVÁK V PARTERRU
  16. V HOUŠTINĚ
  17. JAK RANÍ MNE, CO MILUJU
  18. ROLNIČKY ZVONÍ
  19. TAJEMSTVÍ LESA
  20. ROZHOVOR
  21. SONET O TICHU
  22. VE CHLADU DVOJÍHO OBJETÍ
  23. NAD MIZEJÍCÍ VLNOU
  24. NEJVZÁCNĚJŠÍ SEN
  25. TONOUCÍ
  26. DNES HVĚZDY NESVÍTILY
  27. KRÁSCE Z FÖRU
  28. PODZIM
  29. LABUTÍ JITRO
  30. POD VLÁNÍM KOROUHVÍ
  31. NÁLADA POSLEDNÍHO VEČERA
  32. PÍSEŇ
  33. PÍSEŇ V LESE O ŠTĚSTÍ
  34. PO KALNÉ ŘECE LEDY PLULY...
  35. SMÍCH, VŽDYCKY SMÍCH...
  36. PÍSEŇ
  37. KOŘIST
  38. PŘIJĎ, PROSÍM, ČASNĚ Z RÁNA...
  39. MILENEC DÍLA
  40. LOĎSTVO SNŮ
  41. VOLÁNÍ O POMOC
  42. NOC
  43. VÝČITKY