NÁLADA POSLEDNÍHO VEČERA

Josef Müldner

NÁLADA POSLEDNÍHO VEČERA (Cuxhaven.)
Čehosi velkého jsou moje sny vždy chtivé. Dnes poslední je u moře můj den. Zřím pod stromovím domky přívětivé a obzor, jenž je deštěm zachmuřen. Svou hlavu ve dlaních, tak hledím unaveně v spleť lan a stožárů, opřen o mostní trám. Tak zírám lhostejně jak ti, kteří tu denně se z moře vracejí k hladovým rodinám. Nebesy, zátokou oblaka těžká táhnou. Vše je tak ztrnulé, jak já tu stojím mdlý a čekám, k hladině kdy se už přece nahnou ty chtivé myšlénky přes nízké zábradlí. Ta mdloba je mi nejmraznějším smíchem. Kdos’ se tu zastavil, a jde teď opět dál. Hlas ovčích stád se roznes’ z dálky tichem, a maják nad vsí k moři vzplápolal... 37