PÍSEŇ V LESE O ŠTĚSTÍ

Josef Müldner

PÍSEŇ V LESE O ŠTĚSTÍ
Já v objetí své štěstí, jsem vyhléd’ z okna ven: – Dva koně stáli pod ním a vůz byl připraven. A zachmuřil jsem čelo. Mé štěstí prchlo v dál. A jak mne opouštělo, já slyšel ořů cval... A slzy maje v očích jsem ruce spínal zpět. Jen divých koní dusot však slyším nocí znět. Konečně koně stanou a vystupuji ven. Samotou lesní těžce jak jsem to překvapen! Kol husté řady stromů... Hle, moje neštěstí: nevěřím, že tou cestou se koně proklestí. A mrtvé ticho všade. Já chtěl bych v zajetí zřít pod okny dva koně a žalu ujeti... 39