PO KALNÉ ŘECE LEDY PLULY...

Josef Müldner

PO KALNÉ ŘECE LEDY PLULY...
Nám do tváří tak ostrý vítr vál. – Po kalné řece ledy rychle pluly. Mně zdálo se, že se tak žene dál se silou všech, kteří v ní utonuli. To síly zvuk jsi tehdy slyšela, ve vlnách sílu jedné řeky pěti. A proto jsi se tolik zachvěla, jak nezřel jsem tě nikdy se tak chvěti. Vzdor proti větru tělem mým se chvěl. – Po kalné řece ledy rychle spěly. Já o tragice lidí přemýšlel, jak na sebe tak těžce narážely. A ohléd’ jsem se... Stálas’ vedle mne. Tak bázlivě a mlčky na řeku jsi zřela. Nárazy těžké, vzdechy tajemné... Proč aspoň mne jsi tehdy neviděla! Snad v jednu noc se náhle probudíš a starý děs tvou duši opět zmámí. To snad v tu noc huk řeky uslyšíš, a v proudu uzříš mne, kru mezi krami... 40