Močály.

Josef Müldner

Močály.
Pamatuješ, jak v severní, pusté krajině, kde Slunce krvavě nás varovalo před blízkou nocí, plni tušení, jsme jeli v povoze kol nehybného močálu; jak úzkost pojímala Tvoji duši, a Ty Jsi děsila se z mojí přítomnosti, neb cítila Jsi slizké mechy v rozkladu! Jak příliš jsem byl Tobě blízký, a jak Jsi poručila rychle ujíždět, ač věděla’s, že nic to platno není? 16