Smíření.

Josef Müldner

Smíření.
O, otevřete okna před mým ložem – je dokořán chci otevřeny mít! Již k lesu přišel lovec se svým rohem a zpívá, zpívá, že prý možno žít. Dnes okna dokořán! A spusťte tíhu závor, mne večer se vším usmíří a naději mi dá. Hle, v dálce slavnost je a vlaje nad ní prapor, jenž o mém smutku neznámým vesele povídá. O, město ledové, paprsky Jara se rozhřívající a skličující, kdož nebydlí v něm. O, hudbo májová, při zemi chvějící se, již v touze Zrání Slunce vyláká, bys tryskat mohla v štíhlé lesy fléten. Na prsa mi kleká smíření... 20