Na konci léta.

Josef Müldner

Na konci léta.
Ne, touhou radostí nelze se chvít. Chvěti se můžem’ jen bázní a chladem. Tolikrát umírat – přec ještě žít! Při skvělé hostině umírat hladem. Ne, nelze čekati na příchod dní. Prší a smutno je. Kam tedy jíti? Nápěvy poslouchat pohřební? Za noci bdít a z nudy jen žíti?! Ne, nelze vyrůsti z tohoto dna. A co chce vyklíčiti, všechno je kleté. Duše se probouzí z těžkého sna, ptá se mne: poroste? vzkvete? 23