Poznání Duší.

Josef Müldner

Poznání Duší.
Přede mnou dvanáct princezen. Já jednu volit měl; ač po třetí jsem přešel je, já přece neuhád’... Neb motýl, jejž jsem čekal, nesletěl a na jich bílý šat list růže neupad’. A velké mlčení se rdělo v květinách, když s hlavou sklopenou jsem před jich řadou stanul. Dech světel růžových mým zmatkem tiše táh’, co záhon květů nezřených tušením Duše planul. A jak bych upadal v něhu Tvých vzpomínek, v důvěrném objetí jsem cítil polibek a křídla průhledná se v modru ozvala. A když již chvějivě se snesla do zahrad, tu oči zdvihl jsem – a Tys mne poznala! To z růží Duše mé květ na tvář Tvoji pad’. 28