Dno hladin.

Josef Müldner

Dno hladin.
Dno každé hladiny je místem zakletým, kde odpočívá vše, co pohádky nám řekly. Čas nikdy nepohne vod hrobem staletým, kde Život pohřbily, když poprvé jím tekly. Jen noci seschlé mlčením, když měsíc zapálí a lesy v záplavě požáru jeho hoří, jak rukama by po něm sahaly, je tiše do jezera pro své bratry noří. A ti, již setlelí v svých náměsíčních snech, jak slepci nejistě se z vody zdvihají; a vlny v pohnutí jež zadržely dech, nad smrtí obětí svých temně vzdychají. Když mrtvých větví pláč se dotkne živých těl a bratři ztracení se vrací ve svůj hrob, tu měsíc, který o žádném životě nevěděl, síť táhne plnou vzpomínek na štěstí mladých dob. 29
Básně v knize Návraty:
  1. Ty němý slídiči...
  2. Vězeň.
  3. Bezsenná noc.
  4. Mstitel.
  5. V úzkosti šera.
  6. Je třeba života.
  7. Vyzvání.
  8. Děs moře.
  9. Zastavení.
  10. ***   Vím jen, že ležel jsem v požáru,
  11. Poznání.
  12. Močály.
  13. Nad mořem.
  14. V opuštění.
  15. Tichý smutek.
  16. Smíření.
  17. V lese.
  18. V mé aleji.
  19. Na konci léta.
  20. Touha po smrti.
  21. Můj kraj.
  22. Poznání Duší.
  23. Dno hladin.
  24. Lohengrin.
  25. A my jsme přešli kolem...
  26. Odplutí.
  27. Šťastný večer.
  28. Nad celým Kosmem.
  29. Ostrov můj...
  30. Návrat.