Šťastný večer.

Josef Müldner

Šťastný večer.
Oh, šťastný večere, jenž tichem krvácíš a v sladkou náhradu sám sebe dáváš v snění: když život utichl a hvězdy vzplály již, nad nocí mou rozžehni lampu zapomnění! Oh, šťastný večere: obsáhnout tvoji tiš, bych jako vítěz hlubin tvých na hranici tvé stanul... Je mnoho Duší v modlitbách, jež prosit uslyšíš, a jimiž, těly NemocnýchNemocných, dech věčné Smrti vanul. O nejsvětlejší rozkoši v tvém stínu tělo sní a po Neznámé Líbané se Duši často zasteskne; až nad mým modrým jezerem tvé stane klekaní, dech mlhy vesla ověsí a měsíc v stromech umlkne, na hladinu tvou vyplujem’ na černých korábech. 33