VÁBENÍ MOŘE.

Josef Müldner

VÁBENÍ MOŘE.
Mne z lože časně moře zvábilo. Jak opojen po břehu dosud jdu. Kol dokola nikoho nebylo, ni jedné plachty v dohledu. Dech nedotčené šíře na mne dých. Z vln bílý racek do modra se tratí. A vím, zde dávno každý smutek stich, jej nestačil bych za ním vysýlati. A jakby moře svátek světilo, ty v písek šlapeš všechnu marnost svou... Kol dokola nikoho nebylo, jen jeden racek vznes’ se nad vlnou... 16