JSI VŮNÍ...

Josef Müldner

JSI VŮNÍ...
Zda dotekne se jednou mého čela hedvábná ruka ženy vysněné, jež všechny city mé by rázem rozvučela, i srdce moje, dávno kamenné, jež našla by skráň mou juž ověnčenou v předtuše Příchodu, v předtuše Čekání..Čekání... Jsi vůní k břehu mému věčně zanášenou a jméno tvoje: Věčné Zklamání! ***
Starý smutek ve mně zasténal a lítost stará duši moji jala. Nad tím, kdo mužem, aby miloval, a tou, jež příliš ženou, aby neklamala. 46