NEPTEJ SE...

Josef Müldner

NEPTEJ SE...
Já rozšířil jsem hranice království tvých pyšných pohledů. Neptej se, kolikrát proklel okov svůj shrbený otrok. A průkopy světla tvého, kterýms’ kráčela do mne, tak bolely. Neptej se, v jakou tmu klesal jsem, nemoha ňader jas odrazit. Dobyla jsi ze mne rozkoš neznámou, a nad kterou jsi zvítězila. Neptej se, jaký jsi vzbudila smutek, s nímž v boji podléhám. Po vítězném tvém vjezdu zůstaly rozhrnuty všechny opony. Neptej se na chlad z těch propastí vanoucí, kterých mi překlenout nelze. Rozšířil jsem hranice království tvých pyšných pohledů. Neptej se, kolikrát proklel jsem, básníkbásník, tvou marnost! 48