OKNO.

Josef Müldner

OKNO.
Popěvek slyším smuteční, který se těžce z duše mojí tratí. – Façada šedá, okno barokní, jež neviděl jsem nikdy otvírati. A myslím si: snad za ním někdo je, kdo s marnou touhou s lože na ně zírá. Snad někdo, kdo už příliš slabý je, a který proto okna neotvírá... Pohřební tóny duší mojí zněly, když v ulici jsem stanul zamyšlený... Jeptišky ruce okno otevřely. Jeptišky ruce; tiše, bez ozvěny! A věděl jsem, že za ním dokonal milenec vůně, prchající ven... Já zamyšleně v ulici jsem stál a v podvědomé touze zíral do oken... 68