NOČNÍ MĚSTO.

Josef Müldner

NOČNÍ MĚSTO.
Při lampě nad svým stolem sedím v noci u okna otevřeného. A hlava, do dlaní schýlená, tak bolí! Dole v ulici, pod světlem luceren veselý nápěv, rychlé kroky chodců... A kolem dokola, na náměstích a mostech, ve vzkvetlých zahradách šum života, za zvuků hudby, skvělé promenády, a v parku zákoutí snad první lásky marné polibek první, nesmělý a vroucí... Potom ticho zas. A město na tisíce oltářích zapaluje obět letní noci, hýřící květy, hudbou, těly žen a smíchem hvězd. A v tichu, jež plní pokoj můj tak teplou žádostí, hřmí všechny jeho hříchy, bolesti a touhy..touhy..., vše klíčí v něm, vše sahá po květech, jen já zde v noci nad svým stolem, a s hlavou, jež tak bolí, ve dlaních sám sebe ptám se, jaké květy z mé vzrostou samoty? A jaké vůně, zda rozkošné tak, jak mi těžké byly ty chvíle, ty chvíle, kdy v proudu života jak opuštěný ostrov mámé mládí odkvétalo? Ne! Vztyčuji svou hlavu... Lampa dohořívá a výskot veselí, jež plní promenádypromenády, v mou zapad samotu, tak lákavě a zrádně, jak pokynutí ženy, jež nás nemiluje... Sám sebe ptám se: jaké květy, vůně...? 73

Básně v knize Ztroskotání: