Novému apoštolu.

Bohumil Adámek Jakub Arbes Fr.XX de. P.XX Blažka Svatopluk Čech Irma Geisslová František Herites Adolf Heyduk Václav Hladík František S. Holeček Emanuel J.XX Hrubý Růžena Jesenská Alois Jirásek Antonín Klášterský Josef Václav Klečák Jaroslav Klofáč Antonín Klose Karel Leger Josef Merhaut Vilém Mrštík Augustin Eugen Mužík Karel Pippich František Serafínský Procházka Josef Puchmayer Ladislav Quis Karel Václav Rais Jan Rokyta Václav Říha Alois Simonides Josef Václav Sládek Karolína Světlá František Xaver Svoboda Růžena Svobodová Václav Šafr Matěj Anastazia Šimáček Josef Šír J.XX K.XX Šlechta Alfons Bohumil Šťastný Václav Štech Josef Ladislav Turnovský Božena Viková-Kunětická Václav Vlček Jan Vorel Jaroslav Vrchlický

Novému apoštolu.
Jak velký prorok vstoup’s ve řvoucí davy, jež hlučily, se spíjely a smály, jichž ryk a vřava, zkluzký vtip a zpěvy až k sluchu Tvému žitím dolehaly. A na Tvém čele dlelo přemítání, v něž myšlenky své břitké vrásky vryly, vždyť uzřel jsi, jda stopou zkrvavělou, jak o sousto sešlé se davy vryly. Ty znáš ten lid, jenž výská v karnevalu, ve víru mask a vůni spití čpavé, jenž hledá dívek obejmutí měkké a zřítelnice opojné a tmavé. Ty znáš i chasu, jsou to Shylokové, již zlatem miná v tajnu skrýší zvoní, a pro haléř, jenž zapad pod podlahu, pak zoufalé a hořké slzy roní. A znážznáš i ty, jichž vysílená těla již od kolébky v jařmu porob úpí, a znáš jich bídu. Ta jim v krvi střebe, a mozek rvou jim spáry její supí. Ty znáš je, znáš! Tvých děl to známí reci, jichž peklo, mistře, věrně líčit umíš, byť byli němi – hluši – bez pocitu! – I mrtvolám jich vždy Ty porozumíš. „Ti velcí jsou!“ tak čítám ve Tvých dílech, „ne v přepychu, lži, klamu, hodování, ti velcí jsou, že trpí, pláčou, kvílí od zrodu k skonu v dlouhém umírání. Ti velcí jsou, že hynou odkopnuti, neznámí, bídní, v němé resignaci, bez stesku, stenu, slz a bez reptání!“ Ty sám jsi řek’: „To reci jsou a – jací!“ J. E. Šlechta.
– – –